Minimální klíč k maximu: Červená želva, recenze dialogů v dialogu

Jestlipak té recenzentce dabingů nepřeskočilo? V tom filmu se přece neřekne ani slovo!  V žádném jazyce!  Aby mu každý a všude rozuměl. Mluví obrazem! Ten dabing nepotřebuje, paráda! 

-   Ale němý ten animáč není, že?

-  No, je tam hudba....Laurent Perez del  Mar... pěkná...  moc ji není... jinak...

-  Jenom hudba? V titulcích je zvukař: Piston Rouge.

-  No, skoro. Vlastně ne. Jsou tam nějací ti... ptáci nebo co. A dechy a tak. Někdy se tam křičí. Michael Dudok De Witt  ho dělal deset let, šanci mu dali v Japonsku  tvůrci studia Ghibli...přijel do Česka, vykládal o tom. V tom filmu hraje oceán a pláž a mraky.... o základních věcech... Analytická  animace se tomu říká, funguje to. Zjednodušený pohyb, jádro pohybu.

 -  Ale podobně se pracuje i s akustikou!  Vybraně, střídmě, působivě. Je to velmi emotivní. Mistrovská práce s realistickým materiálem, ale nic popisného.  Až se ti zdá, že slyšíš v žilách vlastní krev.  Sám na ostrově je jeho hrdina - a občas zařve, když nemůže dál. Dívala jsem se pozorně na závěrečné titulky - jsou ostatně nejslabší částí filmu, přesvícené, malé, skromně odbyté a pro mne sotva čitelné. Ale našla jsem je: voices: ..a následují jména herců, kteří  "jenom dýchali". "Jenom" ze sebe vydávali emoce, neslovnou kvintesenci emoce.  Čistě, čiře ,dobře, výsledek nelže,  na to já mám ucho.  Naprosto srozumitelně, naprosto prodejně.  Veliké umění. Jestlipak se z něho něčemu naučíme?