Recenze na přání: Starwars: Síla se probouzí

V lednu se mě zeptali kolegové z Virtuálu, co soudím o dabingu posledního dílu Starwars, který šel právě do premiéry. Poprosila jsem o chviličku strpení.

Až včera jsem měla - poprvé v životě! - možnost usednout do houpacího a otřásacího , svítícího a foukajícího křesla 4D, nasadit si brýle 3D - a... Nu, k věci. JE TO OPRAVDU MOC DOBRÝ DABING, vzorně ukázněný, s vnitřním napětím, příkladně synchronní, s dialogy pečlivě českými a zvažujícími retnice, po zvukařské stránce dobře technicky zpracovaný.

Nesklouzává do parodických nebo patetických propastí, které se mu nabízí. (Mírně vadil jen ne úplně umně cvrlikající zlatě svítivý robot).  Jen škoda: vytrvala jsem do poslední vteřiny předlouhých originálních titulků - ale o české verzi nikde ani zmínka.

Tak tedy - alespoň zde: Blahopřeji, pane zvukový mistře Guillermo Teillere! Pane režisére Vladimíre Žďánský, dobře jste upravil překlad pana Fuky, dobře jste obsadil a dobře jste vedl své herce! Jiří Štěpnička, Milena Steinmasslová, Eva Josefíková,  Štěpán Benoni - a další - se zhostili svých úloh, jak náleží. České verzi se zcela zřejmě dostalo dostatku prostoru a péče. Výsledek tu je.

Dabing posloužil novodobému mýtu jako Raffael a Tizian a nesčíslní další myšlence křesťanství. V ložnicích - dávno tomu - visíval šípy zprobodaný svatý Šebastián , teď  tam tedy postává rytíř Jedi. I já už náležím k té generaci, která nezná "hrůzy války" naživo.  A vyprávění kdysi (třeba Kurta Vonneguta o Drážďanech) budilo děs. Nebylo abstraktní, bolelo.  Ale lidé zřejmě po bezbolestném, báječném zabíjení, po ničení z křesla vítězů, bytostně touží. Ten dětský predátor v nás si chce svůj báječný svět uchovat. Jen ať nám nikdo nezboří naši hru! To tak ještě! Rozvodní-li se zas na jaře nějaká řeka a zalije někomu obývák, povoláme na pomoc týmy psychologů.