Půlhodinky smíchu, lechtejte mě

Smích je zdravý a volba  náhodná. Mířila jsem na Mike a Molly ve středu v 21.45 na stanici Smíchov, zapjala přístroj o chvilku dřív a na ČT 1 na mne jukla premiéra původního českého sitcomu Marta a Věra.

A upoutala. Na příběh o slevovém automatu se koukat dá, kdo neočekává nic, pocítí vlastně jistou míru uznalého ocenění (scénář Petr Kolečko). Režisér Jan Bártek si své herce vybral dobře - jenomže jim nevěří. Pavel Liška, Sabina Remundová i Bára Poláková  mají dosti osobního kouzla, aby se na ně dalo koukat. A dosti nadání, aby se nemusili "legračně" pitvořit a utírat si nos židlí.

Zkušený Pavel Liška se k tomu ani pohnout nedá - dostal tedy na horní ret velmi černý a velmi hustý hitlerovský knírek, hned je o čem mluvit, joj, to je prča. Rozkošná Sabina Remundová snaživě nešetří mimikou, Bára Poláková pilně čuří čumáček do ublížené masky... Ale poslouchat se to dá, mluveno je to česky a civilně. Celek v náhodném pozorovateli občas vzbudí i úsměv...

Ale čas běží, přepínám na Smíchov. Ještě tu běží poslední kousek V. série Dva a půl chlapa (dialogy Petra Jindrová, režie Petr Pospíchal). Dabing je z roku 2010, už jsem tu o něm psala. Bože dobrý, to je ale protivný zážitek! Gustav Bubník a Josef Carda to svým americkým předobrazům - velmi zkušeným, nesčetnými díly podobného druhu do suverenity protaženým - natírají opravdu nelítostně. V jediném rovném ukřičeném tónu, většinou dost synchronně, zato s jedinou pointou nevyhranou, nedotaženou, nevychutnanou... ještě že je konec, už tu bude vytoužená, zbrusu nová VI. série Mike a Molly, dabing v roce 2016 vyrobila DW Agentura s.r.o. pro Cet 21 s.r.o., režie Tomáš Tintěra... Dabing jde přece nahoru, musí to být lepší!

No, trošku i je. Synchronnější. Lépe nasazené. Čeština neoslní, ale přímo neuráží negramotou, hurá. A herecky je to příšerné. Nevím, jaký byl Martin Zahálka, který Mikeho daboval do 3. série, (vřele doufám - jak ho znám - že lepší), pak ho vystřídal Petr Gelnar. Ten je synchronní a rovný jak prkno. Jediné citové zachvění, jediná změna tónu nezvlní jeho hlasový projev, technicky doprovázející dojímavý příběh hodného, snaživého, dojímavého a zajímavého tlouštíka - joj, to by mohla být hostina polotónů!

Ale nebyla, konec konců, kdo by se přerazil zrovna kvůli Molly, v podání Olgy Želenské tak suché, rovné a ukřičeně nudné. A pořád důrazně stejné, ať hraje cokoliv a kohokoliv, jak jsem ji mohla před několika minutami slyšet v Dvou a půl chlapa. Poslyšte, smích je zdravý, je nutný, sitcom je léčivé umění - dopřejte nám ho! K mému srdci však toho večera nejdůtklivěji promlouval anonymní vlídný ženský hlas, který propagoval Ibalgin na všechny bolesti. Je-li to snad záměr, je v dlouhodobé perspektivě krátkozraký.

Na závěr malý kvíz pro ty, koho by zajímalo, jak z té kaše ven.

Molly říká o Mikovi (zde jednou větou a jedním tónem) : "Je moc milý - moc hezkej - a chytrý!"

Co je na té větě špatně? A jak by se to dalo spravit? K cíli vede několik cest - jsem zvědavá, co navrhnete!!